Úvodem


Listy z Unhošťska už nejsou. Budiž jim země lehká. Měli jsme k nim takřka rodinný vztah a tak je nehodláme jen oplakávat, ale z posledních sil našim čtenářů alespoň z části doříci, co jsme v Listech načali.

O nás
Jsme dlouholerá dvojice. Ideální? Kdo o to stojí. Každý z nás má svoje přednosti a vady. Že někdy vedou k mírnému křísnutí? Létají inspirující jiskry. Naďa a Jirka – tak nás znají přátelé. Jsme oba ročník 1925. Pro ty, kteří zabloudí na naše stránky něco o nás.

Naďa 
Jméno Naděžda přivezl otec – legionář pro svoji prvorozenou z Ruska. Vyučila se u uměleckého knihvazače Josefa Brouska v Unhošti a aktivně se účastnila jeho řemeslné i umělecké činnosti. Získala u Brouska profesionální znalosti a zálibu v literatuře i historii. Také si vytříbila neselhávající vkus. Byla dlouhá léta vedoucí městské knihovny a je dosud externí pracovnicí Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti. Byla pravidelnou a čtenou přispívatelkou Listů z Unhošťska. Je uznávanou znalkyní staré i moderní Unhoště. Soustavně doplňuje a pořádá vlastní bohatý archiv, který dává ochotně zájemcům k dispozici.

Jirka
Polovinu svých zálib jsem vlastně zdědil. Otec byl v Litovicích obecním knihovníkem a kronikářem a nic se v obci bez něho neobešlo. Do mnohého mne zaučoval a mnohé jsem po něm převzal. Jen k technice neměl vztah, zato já jí od dětských let propadl. Po absolvování ČVUT jsem nastoupil v továrně na letecké motory Motorlet. V partaji jsem se octnul jako člen odbojové skupiny, řízené komunisty. Od samého začátku jsem měl ve „Waltrovce“ neshody s „aparátem“ pro nekompetentní zasahování do řízení výroby, pro falešnou hru s dělníky, pro odpor proti nahrazování vzdělání a zkušeností třídním uvědoměním. V roce 1970 jsem byl na paragraf vyhozen z práce a uchytil se jako natěrač u slovenské firmy a „natieral“ severočeskou chemii. Dokonce mám výuční list. Ve „vyhnanství“ jsem začal pročítat tátovy výpisky z historie obce Litovice a byla z toho nová záliba. Budu mluvčím těchto stránek.

Unhošť, náš domov
Starobylé město, kterému se vyhnula moderní doba, bez velkého průmyslu – včera nedostatek, dnes přednost. Unhošť čeká na svůj druhý dech a na rozvinutí svých možností. S inspiraci z bohaté minulosti, s obdivuhodně zachovalými vztahy s okolními obcemi, jimž je dodnes Unhošť neformálním střediskem, s nevyužitým rekreačním zázemím v těsném okolí, se slibným přílivem nových kvalitních obyvatel a nových podniků lehkého průmyslu i obchodu. Byl byl hřích, nabízenou příležitost nevyužít. Unhošť má k rozkvětu předpoklady. Chceme ze slábnoucích sil pomáhat. Nejsme rodáci, ale Unhošť se k nám chová tak vlídně, že nám to nedává znát. Je to dobré místo k životu.

1 komentář u Úvodem

  1. irena napsal:

    Moc se nám to líbilo. Nechybí ani humor (odvrácená tvář modeláře), a tak je vidět, že důchod je docela dobrá instituce, když se bere s humorem a s potřebným odstupem. Gratuluji, ste pro mne oba vzorem. Irena

Napsat komentář k irena Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>