Jiné modelářství

Model města Unhošť

Jirka, 13.1.2014

Nemusí v amatérské modelařině vždy jít jen o letadla, auta či lodě. Ostatně kdo jednou shlédl Langweilův model staré Prahy uviděl důkazy nejkrásnější podobě.

Když jsem se začal jako „imigrant“ v Unhošti zajímat o historii tohoto města, zaujel mne jeho urbanistický vývoj. Unhošť, jako venkovské sídlo před dvanáctým stoletím nijak nevybočovala z běžného typu pozdně středověkých vesnic. Teprve injekce městských obyvatel po stavbě opevněného Nového města pod Pražským hradem (pozdější Malou Stranu) dostala ráz, který si udržela dosud: Unhošť je město už svým vzhledem i koncentrací obchodu a řemesel. Dodnes je Unhošť neformálním střediskem svého regionu.

Bezmála tisíc let ovšem přineslo změny. S údivem čteme, že písař královské komory Mikuláš Parcifal měl velký statek někde mezi dnešní (včerejší) spořitelnou a Obecnicí, tedy na náměstí. O pár set let později nacházíme na spodní ploše náměstí dokonce dva domy řemeslníků. Zdá se, že dnešní člověk má jiné oči a tehdy jako náměstí stačil prostor před kostelem a že tamní hřbitov ponechal pro tehdejší náměstí dost místa, vždyť ulice byly velmi úzké a chodníky buď žádné, nebo tak sotva pro dva.

Unhošť by potřebovala svého Langweila, který zachytil staré město. Bylo by svůdné postavit model opravdu starého náměstí – bylo by to dílo spíše fantasie. Padl mi zrak na plán města z roku 1849. Rázem bylo jasno. Z čeho stavět? Budete se smát, ale hlavní stavební materiál poskytly krabičky od léků. Jejich přesné rozměry, dostatečně tuhý papír a byl jich, díky našemu věku, dostatek. Tak začaly růst hlavní „budovy“. Zvlášť se povedlo muzeum a dodalo další chuť. Největší trápení bylo s cibulí kostela. Nakonec jsem ji vyrobil tak, jak mistr tesařský dělal skutečnou – vybednil šesti žebry. Vystříhal jsem šest řezů – žeber z kartonu a slepil do vějířku, pak tmel mezi jednotlivými šablonami a byla hlavička jak makovička.

Základ náměstí byl z pěnového polystyrenu a okolí zamořené kuličkami při jeho opracování. Velkou pomocí byl Nadin fotoarchiv, někde jsem se zjišťoval tvar vlastníma očima a zvědavé pohledy okolojdoucích nebyly zdaleka tak podezíravé, jak to na policejní stanici zažil pan Langweil, když odkázán na vlastní náčrty někde v skrytu vrat skicoval detaily staroměstských budov.

Když jsem místo uznání sklidil kritiku materiálu, otráveně celý jsem záměr odložil, byť nerad se nechávám odradit od začaté práce. Z celého záměru a rozdělaného díla zbyly jen dvě fotografie. Jen ta cibulka kostela se někde ztratila už před focením.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>