Letecké modelářství

Modely pionýrů letectví – část 1.

Jirka, 2.2.2014

Mohlo by leckoho zajímat, proč jsem pro svůj pozdní modelářský restart zvolil modely letadel (dá-li se těm strojům tak říci) leteckých pionýrů. Jestli se nevzdali příliš snadno myšlenky zralé k úspěchu, nechyběla-li jim Wrightovská zaťatost a výdrž potomků otců zakladatelů.

Nebyl to argument jediný. Objevil jsem „velkými“ modeláři opovrhované modely čínské firmy Silverlit. Model X Twin BiWing je radiem řízený dvouplošník. Jeho řízení je velmi jednoduché, dokonce se naskýtá výraz primitivní. Rozdíl otáček pravého a levého motorku ovládá zatáčení a změna otáček obou motorků stoupání či klesání.

Dvouvrtulové schéma použili i bratří Wrightové (poháněné jedním motorem). Začátek úvah o modelech leteckých průkopníků byl vlastně zcela jiný. Na rok 2003 připadlo sté výročí prvního pilotovaného letu. Připravil jsem pro unhošťské Melicharovo muzeum rozsáhlou výstavu k prvnímu letu bratří Wrightů. Začalo to shromažďování dokumentů z počátků letectví. Byl to můj křest internetem. (Dá-li zdraví, vrátím se k výstavě na těchto stránkách). Pro výstavu jsem vedle textů a obrázků připravil zhruba deset nelétajících modelů. Mezi jinými i Aerodrom A Samuela Pierponta Langleye včetně hausbótu, z kterého měl na řece Potomaku vzlétnout.

Statický model svými rozměry zrovna vyzýval k postavení létací varianty. Katapult na střeše člunu jsem přestavěl na funkční a model z něj skutečně vzlétl! Ukázala se řada poznatků, které Langleyovi nemohli uniknout, kdyby byl postupoval cestou bratří Wrightů. To znamená vedle wrightovské protestantské houževnatosti i soustavné zkoušení a postupné zdokonalování stroje a nikoli zahledění do vlastní myšlenky a opakování předchozích chyb.

Žádal od prototypu Aerodromu příliš mnoho. I kdyby byl vzlétl, byl téměř neřiditelný, neměl přistávací zařízení, pilot byl odkázán na náhodu a na štěstí. Toto tvrzení podporuje záznam dráhy úspěšného letu čtvrtinového letadla. (Jsem přesvědčen, že některý z dalších pokusů o vzlet by byl úspěšný – o úspěšném přistání v terénu už tolik ne.

Po Langleyovy smrti na Aeroodromu A vzlétl Glenn Curtiss, aby prolomil tuhý patent Wrightů, ale provedl na letadle tolik změn, byť nikoli podstatných pro pohyb vzduchem Ale o to Curtissovi a lidem kolem něho nešlo, potřebovali odstranit překážku v podnikání, že Wilbur Wright snadno patent obhájil.

Probouzí se ve mně motorář: níže popisuji výborný motor velkého Aerodromu. Zjistil jsem, že Charles Manly pracoval po „langleyovské“ éře pro Curtisse. Rekonstruovaný Aerodrome A pro pokus prolomit patent Wrightů měl hvězdicový motor s jednou vrtulí. Nebyl to dalším vývojem zdokonalený Balzer-Manlyho motor?

Můj úsudek k o neúspěchu Aerodromu A byl v tom, že při prvním pokusu, kdy do Potomaku spadl Aerodrom celý, bylo seřízení letadla takové, že při opuštění dráhy katapultu nemělo letadlo dostatečnou rychlost, došlo k poklesu letadla a byl tak hluboký, že stroj neměl dost výšky ani nejvhodnější úhel náběhu k nabrání dostatečného vztlaku a skončil ve vodě.( I u dnešních katapultů pozorujeme pokles letadla po odpoutání z dráhy. A to ještě nutno přičíst složku z pohybu lodi).

Mám zato, že Langley si vše uvědomil a zkusil řešit posílením katapultu, ale tím při druhém pokusu překročil pevnost konstrukce letadla a došlo ještě na dráze katapultu k fatální poruše, jež málem připravila asistenta Manlyho o život.

Neúspěchy leteckých průkopníků šly obvykle na vrub motorům, jejich velké váze a nedostatečném výkonnosti. To nebyl případ Langleyův.

Modelářství

Jirka, 28.11.2013

Bez modelování – zkoušení fyzikálních jevů v zmenšeném měřítku, se neobejdou vědci, výzkumníci i praktici. Aero – i hydrodynamici, stavitelé lodí, plavebních cest, vodních elektráren, výškových budov a mostů, konstruktéři lopatkových strojů. Přesto se modelování pro zábavu, jako jedné z činností pto vyplnění volného času dostává posměchu jako „hračkářství“. V tom „hračkářském“ oboru má letecké modelářství výsadní postavení. Co všechno musí letecký modelář vědět, co železničnímu a do jisté míry i lodnímu modelářství uniká. Znalost materiálů a jejich hmotnosti s pečlivým sledováním pružnosti i pevnosti, hledání nejvýhodnějšího tvaru a s ním spojená krása. Modeláři ověřují modernír stavební metody, včetně užívání pěnových hmot, kompozitů, uhlíkových tkanin, metodu laminování, přesného lití i nejnovější prostorové tištění 3D detailů.

Jako vždy, když se objeví něco nového, přemýšlejí vojáci, zda se to hodí k zabíjení lidí. Bohužel je to obvyklá cesta rozvoje, na mírový, civilní vývoj nebývají peníze.(Stejně pak si vojáci se supermoderní výzbrojí nevědí rady se zavšivenými, zarostlými mudžáhedíny). Najdete dnes v modelářských časopisech a v nabídce vydavatelství, plánky – jde ale právě většinou o historické modely. Naopak – zdrcující většina dnes popisovaných a testovaných modelů jsou modely RTF nebo ARTF – tedy hotové, nebo téměř hotové modely. To pak je šíře modelářské činnosti dosti úzká, kompenzovaná snad jen zalétáváním a nejvýše volbou vybavení elektronikou – opět hotovými výrobky. Zbývá tak téměř jen pilotáž (klobouk dolů před ní, ale není to málo ?). Už letecký pionýr-vizionář Pierre Mouillard, vrstevník bratří Wrightů, takovým které zajímalo jen létání říkal posměšně „šoféři“. Zatím co „piloti“ byli u něho výzkumníci a konstruktéři.

Když jsem ve třicátých létech minulého století vymámil z otce dvacetikorunu, (byly to pro desetiletého kluka a tehdy nejen pro něho) velké peníze, koupil jsem za ní stavební materiál na rok. Není divu, že se stoupajícími náklady mnozí vrcholoví modeláři začali svoji činnost obracet ke komerčnímu využití svých zkušeností a umu. Napomohl tomu i internet a obchod online.

Modely se svazkem gumových nítíZachytil jsem ve svém modelaření ještě dobu, kdy absolutně převažovaly modely, poháněném svazkem gumových nití. V halách začaly létat průsvitné modely,potažené filmem, který si modeláři vyráběli sami. Vítězné modely o Wakefieldův pohár nedolétaly plně vytočený svazek. Objevila se balza a první pokusy o benzinové motorky. Byla to léta ohrožení republiky a my mladí modeláři se považovali za dorost obránců vlasti. Začátek strašné války nebyl modelaření koncem, naopak dával příležitost k scházení po rozpuštění republikánských organizací. Na popravišti skončili mnozí přední modeláři – propagátoři.

Pokusy se spalovacími motorky jsou dávného data. Teprve třicátá léta 20. století přineslo první seriové motorky pro modely. Zatím pro volný let se všemi riziky.ulétnutí, termikou nebo selháním časovače.

LetadloMotorové modely ovládly naprosto celý obor. Převratnou změnu představoval začátek éry řízených modelů. Je to tak rozsáhlý obor, že se s ním setkáme znovu a znovu. K balze, „chlebu modelářú“, přibyla celá plejáda nových materiálů – pěnové umělé hmoty, lamináty, uhlíkové tkaniny atd. Následoval mocný rozmach, ale ¨také růst nákladů. Tato kapitola pokračovala zavedením elektrického pohonu. Teď mají modeláři mnohé, po čem toužili.

Umožňuje to vedle řady dalších specialit i miniaturizaci modelů, pomalý let tichý provoz modelů a létání pod střechou. Nebyl by to úřední šiml, kdyby velmi hlasitě neřehtal o bezpečnosti létání. Řada nesmyslných zákazů a příkazů spoutávají fantazii modelářů i sortiment výrobců.Je to žhavá přítomnost, kde modelářství ovlivňuje leteckou technologii. Řada světových výrobců se pokouší přesvědčit armády o přednostech bezpilotních vehiklů a předvádí neuvěřitelné stroje.

Když jsem ochrnul na nohu. Mezi čtyřmi zdmi, stavím teď měřící aparátky – na měření statického tahu, ke kontrole řízení dvou motorků, stand k určování těžiště prosvěcováním, přípravek pro vyvažování vrtulí, katapultek pro nejmenší modely atd. Douho se zabývám myšlenkou, vrátit úlohu ve výzkumu a experimentování „velkými“ aerodynamiky dávno opuštěnému koloběhu, s nímž začínal Sir Georg Cayley, Otto Lilienthal i Samuel Pierpont Langley. Postavil jsem jich nejméně pět, ani s jedním nejsem spokojen. Až jednou uspěji, jako dobrý vtip bude působit, z čeho všeho jsem ten aparát stavěl. Inspirován pracemi mého učitele na technice Dr Miroslava Hajna, používám jako nečekaně znamenitého materiálu pro podobné účely tvrdého dřeva.

I tehdy se stavěly modely letadel podle plánků zkušených mistrů oboru, ale skutečný modelář konstruoval svoje modely sám. Je pravda, že omezený sortiment stavebních materiálů a omezení pohonu na gumový svazek, spolupůsobily jednotvárnost, ale ponechával dosti široký prostor pro fantazii a výzkumnictví a krásu. Stavěl jsem serii letadel pionýrů se snahou dokázat, že mnohdy opustili dobrou myšlenku. Chyběla jim wrightovská houževnatost. Nejde nikterak o makety, spíše o to pochopit myšlení těch, kterým vděčíme za nádheru létání..

Poslední slovo, proudová éra je v plném proudu. Ze začátku byl jen studený proud dmychadla, dnes jsou to miniaturní lopatkové motory. Bez komentáře, jen několik obrázků

Začátky mé krátké modelářské kariéry

Modelařit jsem začal v dětském věku, Jednoduché špejlové hornoplošníky na gumu podle plánků pana Vyskočila (viz) či Podlešáka, byly mými díly. Události, studium, zaměstnání, které bylo naplněním mých představ o životní dráze. To vše vedlo ke konci praktického modelářství(i když jsem ohromující vývoj oboru pečlivě sledoval v odborném tisku. Lituji, že jsem nebyl vytrvalejší a důslednější v debatě o doplňkovém programu Motorletu, když začalo být jasné, že léta konjuktury ze studené války jsou ta tam. Naše továrna měla všechny předpoklady k úspěchu, Měli jsme vše, co k výrobě kvalitních modelářských motorků bylo potřeba. Neštítila se toho ani taková firma, jako byl Argusmotoren. Nesmyslná politika establishmentu, preferující pohodlnou výrobu jednoho typu, nakonec Motorlet zahubila.

Comeback po tři čtvrtě století je pro bývalého modeláře, šokující. Rozhodující vliv na můj návrat byl bezesporu objev čínských hraček firmy X Twin. Měly vlastně vše, co jsem potřeboval dohnat: Radiové řízení, pěnovou konstrukci z takřka nezničitelného materiálu, baterii litium -polymer, nabíječ v těle vysílače. Víc jsem ve své kondici po osmdesátce nepotřeboval. Neláká mne hodinové bloudění éra oblohou, ani létání na hudbu, odpor mám k akrobacii modelů, pokud předvádí visení na vrtuli. Stačí mi, když model létá ve výši ramen v dosahu několika desítek metrů. Zajímá mě více konstrukce a stavba, než samo létání. Konečně rozumné náklady. Nedovedu pochopit zkušené modeláře, kteří mají pro „čínské hračky“ jen odsudek. Jednak je modelařina přece jen hračka. A experimenty s X Twiny zkouší řada špičkových modelářů.

Když jsem se nabažil létání s těmi mrňousy, začal jsem stavět. Lákalo mne vyzkoušet, zda letouny pionýrů by byl schopny letu, kdyby jejich konstruktéři měli vytrvalost bratří Wrightů. Po Aerodromu A S.P.Langleye, trojplošníku Wilhelma Kresse, Aderovu Avionu přišel konečně Wrightů Flyeru 5, který do řady vlastně nepatřil, protože „ve velkém“létal Pro Langleyova Aerodromu jsem použil maketu hausbótu, kterým jsem stavěl pro jubilejní Wrightovskou výstavu, aniž jsem tehdy tušil, že vybaven funkčním katapultem, bude základnou pro start modelu a Aerodromu. Fungoval bezchybně a byl by fungoval ve skutečnosti, kdyby Langley byl tak výborným inženýrem, jako byl astronomem, fyzikem a matematikem. Byl by velký Aerodrom buď stavěl tužší, nebo volil jiný způsob startu.

Rovněž tak Kressův letoun, nenašel továrnu schopnou dodat vyhovující motor, nadto plováky letadla byly horem otevřené a přetížený stroj nabral vodu při prvním otočení vrtulí. Ale ani výborné motory Langleye, Adera a Maxima nepomohli jejich letadlům do vzduchu pro naprosto okrajové závady, proti celkovému v principu dobře vyřešenému problému. Ostatně Glenn Curtiss dostal do vzduchu Langleyův Aerodrom A použitím plováků místo nevhodného katapultu (což vyvolalo vleklý spor Curtisse s Wrighty o první let. Curtissovi naprosto nešlo o omytí i Langleye, ale o prolomení patentu Wrightů).

Modely

Druhá serie mých minimodelů.– dopravní letadla: Farman Goliath, Fokker F VII, Junkers Ju 52, Douglas DC. 3, De Havilland Dragon Rapid. Konečně vlastní konstrukce.- ale k těm se vrátím jindy .Když jsem ochrnul na nohu. Mezi čtyřmi zdmi, stavím teď měřící aparátky – na měření statického tahu, ke kontrole řízení dvou motorků, stand k určování těžiště prosvěcováním, přípravek pro vyvažování vrtulí, katapultek pro nejmenší modely atd.

Douho se zabývám myšlenkou, vrátit úlohu ve výzkumu a experimentování „velkými“ aerodynamiky dávno opuštěnému koloběhu, s nímž začínal Sir Georg Cayley, Otto Lilienthal i Samuel Pierpont Langley. Postavil jsem jich nejméně pět, ani s jedním nejsem spokojen. Až jednou uspěj, jako dobrý vtip bude působit, z čeho všeho jsem ten aparát stavěl. Inspirován pracemi mého učitele na technice Dr Miroslava Hajna, používám jako nečekaně znamenitého materiálu pro podobné účely tvrdého dřeva.

I tehdy se stavěly modely letadel podle plánků zkušených mistrů oboru, ale skutečný modelář konstruoval svoje modely sám. Je pravda, že omezený sortiment stavebních materiálů a omezení pohonu na gumový svazek, spolupůsobily jednotvárnost, ale ponechával dosti široký prostor pro fantazii a výzkumnictví a krásu.. Stavěl jsem serii letadel pionýrů se snahou dokázat, že mnohdy opustili dobrou myšlenku. Chyběla jim wrightovská houževnatost. Nejde nikterak o makety, spíše o to pochopit myšlení těch, kterým vděčíme za nádheru létání.

Odvrácená tvář leteckého minimodelářství.

Odvrácená tvář leteckého minimodelářství. Doufám, že se dále miniaturizovat nebude. Jinak důkaz, že modelářství zaměstnává všechny orgány těla.