Unhošťské ulice

Lidická ulice

Naďa, 22.12.2013

Článek je pokračováním seriálu Nadi Stejskalové o ulicích Unhoště, který vycházel v Listech z Unhošťska.

Na tuto ulici byste se v různých dobách doptali jako na ulici Slánskou, Nádražní a konečně Lidickou. Souvisí to i s historickými událostmi, které Unhošť prožívala. První zmínka o této ulici, spíše polní cestě, je v Melicharově monografii města Unhoště je uváděna jako Slánská. Ano, začínala zde cesta do významného královského města Slaný. Bylo sídlem kraje, bylo centrem tehdejšího hospodářského i kulturního života.

Výřez z mapy vojenského mapování z doby před začátkem našeho vyprávění. Udivuje počet cest mimo osídlení. V mapě se od nich nijak neodlišují pouhé polní cesty. Byly nezpevněné kromě kamenů, které pocházely s polí. Po deštích, když byly cesty rozbahnělé do hloubky, se jednoduše cesta vedla pevnějším okolím a při orbě se stará cesta zaorala.

V červenci roku 1884 se počato s úpravou ulice od náměstí až k faře. Ulice byla snížena. Město dalo do pořádku hlavně okolí sochy sv. Václava. Prostranství bylo vydlážděno. Nalezeno mnoho lidských kostí, kolem kostela býval hřbitov a kostnice. Dále ulice pokračovala jako polní cesta. Na pravé straně byla zahrada manželů Wolffových.


Výřez z mapy stabilního katastru (vlevo) z roku 1849. Mapa ukazuje, jaká změna se stala stala s Lidickou ulicí za téměř sto let ulici. Totéž území kolem 1930 (vpravo) volné pozemky a zahrady byly zastavěny až k dnešní Wolkerově ulici.

Jméno Slánská nesla ulice setrvačností ještě v době největšího vzestupu Kladna. V roce 1923 byla ulice rozšířena a v roce 1924 byla ulice upravena v délce 2 km až k unhošťskému nádraží. Od této doby se ulice jmenovala Nádražní až do roku 1945. Po Druhé světové válce byla ulice přejmenována na Lidickou. Připomíná tragedii blízké obce patřící do tehdejšího unhošťského okresu. Je to také počátek cesty, která z města do této vsi vede.

Lidická uliceVyjděme od kostela, vedle je fara. Nynější budova byla postavena poměrně pozdě, dříve bývala fara v čísle 15 v Pražské ulici. Vedlejší škola s krásným barokním štítem byla postavena již v roce 1780, měla č.8. Za ní domek číslo 9 rodiny Belcových – Šmídových, dále domek patřící ke hřbitovu jako obydlí pro hrobníka, vrata na hřbitov a dlouhá hřbitovní zeď – tam končila Unhošť. Až do vlády císaře Josefa II. se pohřbívalo u kostela a místo pro další nebožtíky zajišťovala kostnice, kam byly ukládany kosti starších pohřbů. Hřbitovy pak podle císařského nařízení byly zřizovány mimo osídlení. Nařízení císaře, staré přes dvě stě let, není dlouhou dobu respektováno a „nový“ hřbitov je dnes v husté zástavbě, pohřbívá se na něm do země dodnes.

Vlevo od vchodu na hřbitov stojí malý domek s velkou historií, dodnes obývaný. Původně to byl městský špitál a chudobinec. Proč právě zde? Byl to konec městské zástavby. Po zřízení nového hřbitova přibral špitál další funkci jako byt hrobníka a márnicí. Plnil však dále funkci špitálu a chudobince, ač to obecní otcové popírali. Proč? Obecní otcové vydávali špitál za „obecní dům, ve kterém chudí nalézají přístřešek“. To proto, aby mohli pronajímat dvě ze čtyř místností nájemníkům. Odečteme-li služební byt hrobníka, zbývala pro chudé jediná místnost. Hrobník měl také povinnost ubytovat u sebe chudé pocestné, požádají-li o to. V roce 1896 byl zakoupen dům čp 66 ve Školské ulici, kam měl být chudobinec přemístěn. Okres ale v něm zřídil stravovnu – doba přinesla jinou formu péče o chudé.

U tohoto skromného domku se zastavíme. Je zdaleka nejstarší z celé ulice. Byl mnohokrát opravován a dokonce přestavěn. Již v roce 1685 si stěžuje „otec chudých“ Krištof Baytle na to, že „ačkoli město dostalo po té ohavné rebelii (Bílá hora) majetek po emigrantech k opravě, špitál se nachází v hrozném stavu“. Po opravách bylo nutno ho v roce 1791 zcela zbořit a postavit znova. Ale už roku 1827 byl domek znovu opravován. To, že se domku říkalo špitál, nebyl nemocnicí v dnešní slova smyslu. Dnes by se mu nejspíše říkalo hospic. Měl také poskytnout v době epidemie službu, kterou plnil později tak zvaný izolační barák. Tedy oddělit nakažené od obyvatelstva. K tomu patřila i poskytování přístřeší pro chudé.

Lidická ulice
Prostý domek s bohatou historií: špitál, chudobinec, márnice a byt hrobníka.

Druhá strana začínala na rohu Václavského náměstí číslem 12. Dům byl zbourán v roce 1949. Chátrající hospodářství č. 11 manželů Dudových bylo zbouráno již v roce 1923, byl postaven dřevěný plot, v něm se nacházela trafika, prodejna uhlí a na kopečku stála vilka rodiny Škachů. Dále pokračovala zahrada Wolffů. Kolem vedla jen úzká ulička s příkopem. V roce 1923 byl odkoupen pozemek číslo 35/1 v šíři sedmi metrů od manželů Wolffových, spořitelnou za 45.000.- Kč. a ulice byla rozšířena, sahala až k dnešní ulici Wolkerově.

V roce 1924 byla ulice upravena v délce 2 km až k unhošťskému nádraží. Celkový náklad činil 250.000 Kč. Uválcováním a přimísením živcového kamene se úprava dobře osvědčila. Po vykoupení další části zahrady manželů Wolffových koncem dvacátých let, zde byly postaveny družstevní domy. Bylo zde truhlářství Karla Kindla, v domě se nacházelo také květinářství. Dnes je tam stavební firma vnuka původního majitele a místo květinářství garáž a ordinace dětské lékařky – jeho ženy. V domě manželů Sojkových závod Elektro. Bydlel zde do své smrti generál František Patera. Dále se nacházelo zámečnictví a opravna kol Bedřicha Rusa, klempířství pana Lébra, celkem šest domků.


U této fotografie se zastavíme trochu déle. Podívejme se blíže, dozvíme se i něco o životě našich předků. Projděme ulici od počátku. Na rohu dnes zbořená hospoda. č 12.bývaly tam odvody, velké schůze. Domky za hospodou, jak je vidět i na této staré fotografii byly sídlem mnohých obchodů a dílen řemeslníků. Jak se mohli v malé městě uživit. Jednak byla Unhošť střediskem rozsáhlého okresu, kde se nakupovalo to, co neuměl hospodář vyrobit sám. Jednak se tenkrát některé věci pořizovali na celý život, ne do první poruchy jako dnes. Opravy a údržba byly důležitou součástí činnosti řady řemeslníků.

Naproti hřbitovu v adaptovaném podkroví domu čp… je útulný restaurant. Mění dost často šéfa kuchyně i styl služeb..Ve dvacátém století roku 1936 vznikla za hřbitovem ulice Komenského, zastavěná plně až po roce 1962. Po pravé straně ulice Nádražní ústila ulice Wolkerova. Pokračovala třemi domy v nichž se nalézal fotoateliér zbouraný a zcela přestavěný roce 2011. Pan Kaplan fotografoval svatby unhošťských i okolních svatebčanů. Přes ulici stojí domek manželů Šimkových, Žánových za ním v padesátých letech domek stavitele Struhače.

V místech, kde Nádražní ulice opouští Unhošť, vyrostly v poslední době rozsáhlé budovy skladů. Je tu sklad firmy Pompo (dětské hračky) a dále různé výrobní haly.

Nádražní ulice. teď už vlastně silnice, pokračovala k nádraží Unhošť. Nádraží stojí vlastně na katastru obce Malé Přítočno daleko od města. Působilo to vážné problémy do doby rozvoje sítě autobusových linek a masového vlastnictví osobních automobilů. V minulosti se to řešilo různě. Pan Fafejta zřídil autobusovou linku z nádraží na náměstí. Firma byla psána na jeho manželku a zněla Autobusová doprava Milady Fafejtové. Autodoprava za Druhé světové války vyřešila nedostatek benzinu provozem „koněbusu“, kdy Unhošťané se vozili na valníku taženém koňmi.


Koněbus pana Fafejty

Koňský dopravní prostředek se osvědčil. Podnikavý autodopravce Rudolf Fafejta jezdíval s koňmi na nádraží a zpět. Po roce 1945 byla autobusová doprava opět obnovena. Pozoruhodný je projekt z období mezi válkami. Někteří podnikaví občané navrhovali úzkokolejnou tramvaj, která měla jezdit od nádraží po kolejích umístněných ve středu rozšířené cesty. Měla končit na Václavském náměstí. Škoda, že z projektu sešlo, Unhošť by bývala měla kuriozitu hned tak nevídanou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>